Sebeobrana – znovu a přece jinak

Ano, vážení, v názvu článku jsem se nenechala unést. Kdo je s námi delší dobu, jistě si pamatuje, že jeden kurz sebeobrany už jsme v naší firmě měli. Ale protože se naše firma v minulém roce značně rozrostla, bylo třeba vybavit další naše kolegy do těžkého života ajťáka. Proto jsme si v sobotu 26. listopadu 2016 naplánovali další kurz sebeobrany.

A protože někteří z přihlášených účastníků, mě nevyjímaje, si chtěli ověřit, co si od minule zapamatovali, účast měla být značná. Ale protože ajťák je tvor náchylný vůči rýmičce, bacilům a jiným radostem každodenního života, naše řady se v sobotu sešly ve značně prořídlém množství. A to ani nemluvím o tom, kolik slabších jedinců ještě odpadlo během celého dne 🙂 A tak jsem zbyla jako jediná osoba, která by mohla srovnat oba ročníky kurzu sebeobrany. A já těm odpadlíkům, co ani nedorazili, říkám, o hodně jste přišli. Sice byla základní skladba kurzu z většiny podobná kurzu z roku 2015, ale ty novinky stály za to.

Učili jsme se, jak si od útočníka udržet odstup a získat prostor, jak rozdávat a vykrývat rány, a kopy nám také celkem šly.

Jednou z nejvýraznějších změn a zároveň jedním z nejvýraznějších zážitků byla hromadná bitka všech proti všem, které jsme okamžitě začali všichni přezdívat „pravá jihočeská“. Ano, tady se otázka „Už se poprali?“ přímo nabízela. Všichni se vrhli na všechny, bušili jste do všeho, co vám zrovna přišlo pod ruku a nejlépe ještě v přesile 🙂

Konflikty mezi kolegy řešíme v Inventi ručně stručně 🙂

Po vydatném obědě jsme začali zlehka. Trocha teorie a praktických rad ještě nikdy nikomu neuškodila. Nuda to rozhodně nebyla, jak by se mohlo z fotek zdát. To se jen v tělocvičně nedalo pořádně vyvětrat 🙂

Zažíváme náročný oběd

Pak jsme si sice jen zpovzdálí (na rozdíl od kolegy a asistenta instruktorů Radka) mohli ověřit, že teleskopický obušek je velmi účinný nástroj, pokud ho umíte použít.

Jauvajs… 🙂

Učili jsme se bránit při sražení na zem.

Taková sranda to zase nebyla

A pak přišlo něco, co všichni napjatě očekávali už od začátku. Podle posledních instrukcí jsme si měli vzít s sebou brýle, protože jsme měli absolvovat zkoušku s cvičnými pepřovými spreji. Co tak od toho čekat? Byli jsme ujištěni, že ve sprejích není pepř, ale obyčejná voda. Ale stejně vám musím říct, že to byl nepříjemný pocit. Ovšem když se k vám blíží kolegyně se slunečními brýlemi na očích a se slovy: „Tak já na tebe jako teď útočím.“, tak se už vážně musíte i smát 🙂

Závěr celého dne byl znovu ve znamení soubojů jeden na jednoho s asistenty instruktorů. Nebylo to vůbec fér a to ani nemluvím o chvíli, kdy nás hlavní instruktor Honza povalil na zem a ještě těm pacholkům dal do ruky obušek. V tu chvíli se vám prostě všechno, co jste si celý den cvičili, vykouří z hlavy. Adrenalin a panika vám zatemní mozek.

Jo tak ty bys chtěla zvýšit plat, jo? 🙂

Ať už jsme utržili sebevíc modřin, naraženin a jiných dalších ran na těle, duši i sebevědomí, opět to byl super zážitek, který nezúčastněným invenťákům mohu jen doporučit. Děkujeme skvělým instruktorům Honzovi a Mírovi a jejich asistentům Márovi, Michalovi a Radkovi. Doufám, že jsme kluky svými „výkony“ neodradili a že si pro nás opět připraví další pokračování. A jelikož můžu potvrdit, že opakovaný zážitek stál za to, doufám, že tam příště už za pamětníka nebudu sama 🙂