Predátoři na Monínci

Ať už to skupinka odhodlaných invenťáků učinila z jakýchkoli pohnutek, v dosud nevídaném počtu 13 účastníků jsme se vypravili o posledním květnovém víkendu na Monínec k účasti na dalším extrémním překážkovém běžeckém závodu – Predator race. Většina z nás měla v plánu sobotní závod s označením DRIL (5km+ a min. 20 překážek) a ti  větší blázni ještě chtěli v neděli vyrazit znovu na trať s označením BRUTAL (10km+ a min. 25 překážek).

Akci jsme pojali jak jinak než týmově a to už od pátku. Společné ubytování na statku v Solopyskách bylo luxusnější, než jsme si představovali.

statek
Statek Solopysky

Exkluzivní víkend jsme odstartovali jak jinak než grilovačkou. Čekání na jídlo jsme si krátili různými způsoby.

Pit stop u McDrive
Pit stop u McDrive

Po zaplnění prázdných žaludků a večerní zábavě a konverzaci jsme se vydali brzy na kutě. Přeci jen se od nás v sobotu očekávaly sportovní výkony a pro ty je třeba kvalitní odpočinek.

V sobotu jsme se před startem sešli se zbývajícími členy našeho týmu Inventi, kteří s námi nebyli už od pátku. Náš tým měl sice původně čítat cca 28 členů. Ale nás ostatní nezastrašila ani více jak 50% „úmrtnost“. A musím říct tomu zbytku, o hodně jste přišli 🙂

Každý šel do závodu s jiným cílem. Někdo přišel honit čas a nejlepší elitní závodníky, někdo si přišel pro medaili do sbírky, někdo to přišel jen tak zkusit a někdo prostě nikdy na Monínci ještě nebyl, tak si ho přišel pořádně prohlédnout a seznámit se s ostatnímu Predátory a pořadateli. A vlastně mu vůbec, ale VŮBEC nevadí, že mu pořád opakujete, že byl poslední!!! Někdo to být vždycky musí…

Jen stěží lze popsat, jaké to je účastnit se takového závodu. To si prostě musíte zkusit a prožít se vším všudy. Ten adrenalin vás pohltí už od rozcvičky na startu. Najednou se přistihnete, že skáčete s ostatními při rozcvičce do rytmu, i když jste si před tím při pohledu na startovní vlnu před vámi ťukali na čelo.

Společná rozcvička: Tým Inventi to jistí vlevo, vpravo i uprostřed první řady
Společná rozcvička: Tým Inventi to jistí vlevo, vpravo i uprostřed první řady

Vyrážíte-li na svůj první závod, je lepší nevědět, do čeho jdete. Ale přeci jen jedna rada: nikdy nevěřte pořadatelům. Zaklínadlo 5km+ v našem případě znamenalo 9km a to už je při dvojitém stoupání do kopce pořádná porce.

Strategická porada před startem: "Kudy to vezmem? "Já bych to vzal nahoru." "Já nejradši čelem vzad."
Strategická porada před startem: „Kudy to vezmem? „Já bych to vzal nahoru.“ „Já nejradši čelem vzad.“

A ano, je tam spousta šplhání, ručkování, lezení a hlavně bahna. Nechyběl ani ostnatý drát – v cíli zjistíte, že celou dobu běžíte s dírou na zadku, ale co, ne dlouho, překryje jí vrstva bahna, když do něj zapadnete po pás 🙂

Připravit, pozor, teď: První překážka byla na pohodu
Připravit, pozor, teď: První překážka byla na pohodu
Někteří stihli při závodě i zapózovat pro fotografa
Někteří stihli při závodě i zapózovat pro fotografa

Nevím, jak ostatním členům týmu, mně uvízly v hlavě tři překážky:

sjezd – obrovská skluzavka, kterou se vám ještě šílenec v gumové masce snaží znepříjemnit tím, že na vás z hadice kropí proud vody (Upřímně doufám, že tomu člověku bylo v tom převleku pekelné vedro.);

Porovnejte výšku skluzavky se stromy v pozadí
Porovnejte výšku skluzavky se stromy v pozadí
10 bodů za umělecký dojem při přistání
10 bodů za umělecký dojem při přistání

rolling stones – když se do monínského kopce drápete z lesní strany plné balvanů a stromů po čtyřech a snažíte se nenarovnat, protože byste za to draze zaplatili, vyvolá to ve vás navždy zvláštní pocit při poslechu písničky (I can’t get no) Satisfaction slavné rockové kapely;

a nakonec, a ona to skutečně byla i poslední překážka – mega vlna, jako sorry, ale možná příště 🙂

Mega vlna z uctivé vzdálenosti
Mega vlna z uctivé vzdálenosti

Sobotní zážitky nešlo dovršit jinak, než další grilovačkou na statku, kde jsme se sešli v kompletním složení. Ano, závod dokončili všichni 🙂 A věřte mi, po takovém závodě by se do pořádně šťavnatého kusu masa zakousl i pravověrný vegetarián. Než skončil adrenalinový rauš, snažili se někteří agitátoři využít chvíle a přesvědčit další členy do startu nedělního delšího závodu s ještě větším počtem překážek.

Většina osazenstva se v neděli ráno rozjela domů nebo za jinou zábavou. Ale pár „bláznů“ ve firmě přeci jen máme. V neděli vyrazil tým Inventi do závodu v počtu 5 statečných. A ano, i tentokrát se do cíle vrátili v kompletním složení. Po sobotním zážitku je třeba rozhodně smeknout klobouk, protože si do nohou dali dalších 14 km a překážek měli ještě o 5 více.

Nedělní rozhodně BRUTAL tým Inventi
Nedělní rozhodně BRUTAL tým Inventi

Co říci závěrem?  Nejlépe to vystihují slova jednoho z týmových kolegů: „Ale je to návykový, co?“ Důležité je, že z dalšího sportovně nabitého víkendu se vrátili všichni invenťáci se všemi končetinami a mohou tak dál pracovat pro naší firmu. Kdo mi nevěří, může si nás přijít přepočítat 🙂