Na skok do Polska

Že invenťáci nejsou jen sportovně založení šílenci závislí na adrenalinu a endorfinu jsme si měli možnost ověřit v polovině května, kdy se malá skupina z nás vypravila na víkendovou výpravu do polského města Krakov s plánovanou prohlídkou koncentračního tábora v Osvětimi. Ale mohlo nás to napadnout, že když vyrazíme na výlet pátek třináctého, tak ani při kulturou a historií naplněném víkendu nebudeme mít nouzi o adrenalin.

Vyrazili jsme ve dvou autech v konečném počtu 9 lidí. V Inventi není náhoda, že auto č. 2, které z Prahy vyrazilo o hodinu později než auto č. 1, dorazilo do místa určení o 2 hodiny dříve. Zatímco druhá posádka si cestu zkrátila na nezbytné minimum, kolegové z prvního auta už se po cestě důvěrně seznamovali s místním obyvatelstvem a jejich kulturními zvyklostmi. Jedině invenťáci se dokáží na výletě v zahraničí vetřít k cizím místním na oslavu jejich svatby.

Páteční večer, který se protáhl do brzkých ranních hodin, jsme strávili ve společnosti svaté trojice každého výjezdu firmy Inventi – tedy kapitána, coly a společenských her. I tady se nám dostalo poučení pro příští výjezdy, proč taky ne, člověk se má učit v každém věku. Lidové rčení správný muž má v kapse nůž by se dalo rozšířit o duhou část: a správný invenťák má v kapse karty. Ale umíme se přizpůsobit všem podmínkám a dali jsme to i bez karet. Možná o to byla zábava veselejší 🙂

patek

Jenže sobotní program měl pevně stanovený rámec, a tak nezbývalo nic jiného, než si jít aspoň na chvilku odpočinout. Ostatně už za pár hodin se ukázalo, kdo šel spát včas a kdo to špatně odhadl.

Relativně blízká poloha a vyprávění o krásách solných dolů v nedalekém městečku Vělička, nám určili první sobotní zastávku. Plán byl jasný: dopolední návštěva solných dolů, oběd, odpolední prohlídka koncentračního tábora v Osvětimi a navečer prohlídka centra Krakova a večeře. Hezké, že? Jenže někde se nám to zvrtlo 🙂

Od rána bez ustání pršelo. To pro nás ale byla jen drobná nepohodlnost. Do solných dolů jsme dorazili tak jako tak. Jenže můžete mi věřit, ta fronta, co se táhla jak u vstupu do dolů tak i k pokladně na zakoupení vstupu, byla větší než v Japonsku na prodej nového iPhonu. Vzdali jsme to hlavně proto, že odpolední návštěva Osvětimi byla domluvená na přesný čas. A tohle bychom i s časem na přejezd vážně nezvládli. Když jsme ale nemohli dolů do dolů, vylezli jsme alespoň nahoru na rozhlednu, kde fronty na vstup rozhodně nebyly. Sice jsme toho kvůli dešti do dálky moc neviděli, ale někdy to hezké nemusíte hledat moc daleko 🙂

DSC_7346

DSC_7348

Ušetřený čas jsme tedy strávili nakupováním, doplňováním zásob a načerpáním sil na odpolední pokračování programu. Do Osvětimi jsme vyrazili s dostatečným předstihem. Stále pršelo. Tentokrát se posádky obou aut držely na dálnici za sebou. A tady přichází na řadu ten zádrhel. Jedno z aut nevydrželo a na dálnici vypovědělo službu. A to tak že úplně. Ne vážně, nedělám si legraci. Takže jsme se museli vrátit a uspořádat taktické přesuny. Nejprve vrátit osazenstvo pojízdného auta zpátky na ubytování. Potom zpátky na dálnici pro posádku nepojízdného auta. A nakonec zbývala cesta přes celý Krakov pro řidiče nepojízdného auta, kterého zatím odtáhli do servisu. Osvětim se zdála být v nedohlednu stejně jako konec deště.

Ale pršet přestalo. A my vymysleli náhradní plán. Když už tu jsme, tak se do Osvětimi podíváme stůj co stůj. První část výpravy to vyzkouší v neděli ráno a ostatní podle situace s autem. Zbytek soboty jsme si ukrátili výpravou do centra Krakova. Ani tady nebyla o dobrodružství nouze. Svezli jsme se krakovskou tramvají načerno.

DSC_7355

Prošli jsme se centrem Krakova a vyfotili nezbytné památky, aby nám ostatní věřili, že jsme tam vlastně byli.

DSC_7359

DSC_7394

Dokážeme vám také poradit, ve které cukrárně v centru Krakova mají nejlepší zmrzlinu a hlavně tam lze platit platební kartou.

DSC_7368

Nakonec byla sobota tak vyčerpávající, že žádné další velké řádění se nekonalo. Tedy alespoň pro tu část výpravy, která se v neděli brzy ráno musela sbalit k odjezdu, abychom zvládli být v Osvětimi hned po jejím otevření pro návštěvníky. Měli jsme to se slunečným počasím, které ale naprosto neodpovídalo atmosféře, která na vás v tomto objektu padne. Hned u vchodu vás i dnes uvítá brána s nápisem Arbeit macht frei.

DSC_7408

Při všech těch informacích a vjemech vás to prostě vtáhne ať chcete nebo ne. Začnete přemýšlet a padne na vás tíživá atmosféra tohoto místa.

DSC_7463

Po návštěvě koncentračního tábora Osvětim I jsme se ještě vypravili o kousek dál do většího komplexu tábora Osvětim II – Březinka. To je právě ten objekt, který zná většina lidí z dobových fotografií – obrovská brána, do které vedou koleje, kterými vjížděly transporty až na samotnou rampu.

Březinka vjezd

Myslím, že historická faktu tu netřeba zmiňovat. Fotografie alespoň částečně dokáží zprostředkovat toto místo.

DSC_7419

DSC_7425

DSC_7441

DSC_7435

DSC_7452

DSC_7464

DSC_7453

Každý se s emocemi nashromážděnými v tomto prostředí vypořádal po svém. Milovníci suchého humoru utrousili tu a tam i vtípek na uvolnění atmosféry. Pro pojízdné auto už následoval jen přesun do Prahy. Druhá posádka si nedobrovolně prodloužila zájezd do Polska o několik dní, ale prý i tu prohlídku v Osvětimi nakonec zvládli.

Byl to tedy další povedený výlet s naší firmou a oproti běžným sportovním záležitostem to bylo zase něco trochu jiného. Ale to abyste se s firmou Inventi prostě nenudili.