iChallenge 2016 a nahlédnutí pod pokličku nového ročníku

Tak a je to za námi. iChallenge 2016 před časem dospěla do svého konce, a tak přichází čas bilancování, hodnocení od jejího iniciátora, ale také hodnocení od jejích účastníků. Čím vším si těch několik šílenců z nás prošlo, se dočtete vzápětí a já nevím, jak vás, ale mě napadá jen ufff, no páni 🙂

A to se taky dočtete, co se chystá v rámci příštího roku, a protože já už to vím, říkám pouze ještě větší UFF, NO PÁNI 🙂

Ale než se dozvíte více, dovolte mi uvést zde výzvy iChallenge 2016:

Spartan Tripple Triffecta (3x Sprint + 3x Super + 3x Beast)

Predator Master (Drill + Brutal + Masakr)

Spartan UltraBeast

A jak jsme se z toho adrenalinu trochu zbláznili, v různém počtu a různém složení jsme si střihli za tým Inventi ještě závody navíc mimo uvedenou challenge:

Spartan Sprint (Košice), Nighrunner (Malšín), Army run NATO (Praha) a Predator Run (Praha)

Cíle jednotlivých závodníků byly různé. Někteří měli za cíl určitý časový odstup za vítězem závodu, jiní usilovali o získání Trifecta medaile za tři různé úrovně závodů Spartan a/nebo Master medaile za tři různé úrovně závodů Predator (případně jejich znásobeného počtu), jiní si šli vyzkoušet svou kondici, jiní jako střelci do toho šli naslepo a bez tréninku a chytlo je to natolik, že s postupem času své výkony stáhli až na polovinu času (obdivné komentáře ke všem zúčastněným prosíme klidně přidávejte pod dnešní článek) 🙂

O účasti až nečekaného počtu invenťáků na závodním víkendu na Monínci jste si mohli přečíst v našem dřívějším článku:

Predátoři na Monínci

Bohužel jsme vám nemohli přinést záznam zážitků ze všech výše uvedených závodů, protože sorry, ale mé jméno není Tomáš a Tomáš zase neumí psát takové články jako já 😉

A i proto jsme se vám rozhodli společnými silami popsat celou iChallenge za rok 2016. V následujícím rozhovoru s Tomem, jsem se z něj v rámci možností pokusila vymáčknout i podrobnosti a zážitky z těch nejvíce nezapomenutelných závodů a na závěr článku jsem přispěla i svou troškou do mlýna, protože díky svým nenaplněným touhám investigativního žurnalisty jsem si jeden ze závodů střihla v roli dobrovolníka jen proto, abych vám mohla přinést pohled z druhé strany.

Jestli jste dočetli až sem, doporučuji pokračovat dále. Dozvíte se totiž konečně proč iChallenge vlastně vznikla, kdy vznikla, kdo u toho byl, komu za to dávat největší vinu/poděkovat mu a jiné různé perličky. A v neposlední řadě se dozvíte plány na rok 2017.

Takže první otázka se v podstatě nabízí sama. Proboha PROČ? 🙂 Proč iChallenge, proč prostě neběhat sám?

“To je jednoduchá otázka ????, právě protože, jsem nechtěl běhat sám. Je pravda, že většinu závodů jsem běžel sice sám (před ostatními), ale v cíli jsme měli všichni společné pocity, máte s kým sdílet svou pýchu a radost. Dalším důvodem bylo v Inventi vytvořit další komunitu, kde jsme chtěli poznat, kdo je stejný blázen jako my ????”

Spartan a Predator jsou speciální druhy extrémních překážkových závodů. Co tebe osobně lákalo zrovna na těchto závodech? Proč si prostě nevybrat jen “obyčejné” běžecké závody bez překážek, kam by se možná zapojilo ještě více invenťáků?

“Malý ten, kdo má malé cíle ????. Závody bez překážek jsou jednoduché a je to hlavně nuda. Je to jen monotonní činnost kde pouze běžíš. OCR (Obstacle Races) jsou jiné, jsou proloženy fyzickými a technickými úkoly, což vyžaduje větší pozornost, větší vytrvalost a lepší psychickou odolnost. Celkově je to větší výzva a mnoho lidí začalo aspoň s jednou činností (běh či cvičení). Pak už to jen stačí spojit a jednou zkusit ????.”

Vzhledem ke zkušenostem z letošního ročníku se nabízí srovnání Spartan vs. Predator. Dokážeš nám popsat své pocity a dojmy z koncepce a organizace obou závodů?

“Spartan výzvu jsme si dali, neboť je to nejznámější pořadatel OCR, ale už po pár závodech jsem byl velmi zklamaný z organizace a hlavně přístupu organizátorů. Predátor byl spíše na zkoušku a nakonec byl velmi milým překvapením. I z toho důvodu v příští výzvě bude už jen UltraBeast od Spartanu. Chceme se účastnit závodů, které jsou pořádaný pro radost a ne pro peníze a to už je ze Spartan race příliš patrné.”

Teď nám popiš svou účast a svůj výkon na výjimce z výjimek, závodu Spartan Ultra Beast s délkou jen těžko uvěřitelných 49 km a počtem 76 překážek.

“Za prvé jsem to podcenil a za druhé jsem to podcenil ????. Ten závod byl krásný z pohledu náročnosti, zase jsem si posunul hranice o level dál. Bohužel hlavně u tohoto závodu se ukázal amatérský přístup organizátorů, který trochu kazil dojem. V cíli jsem si říkal, že už nikdy víc, že je to magořina. S odstupem času padlo jasné rozhodnutí, v roce 2017 znovu. Já jsem se poučil a přípravu nepodcením a věřím, že i organizátoři se poučili a závod bude hezčí.”

Pod tou vrstvou bahna je vážně Tom…

Jaký je tvůj názor na závody městského typu, tedy Spartan sprint v Praze a v Košicích? Podařilo se naplnit tu extrémnost překážek, protože terén tak náročný být nemohl.

“Mám smíšené pocity. Na jednu stranu je fajn dát i méně trénovaným jedincům šanci si zkusit OCR. Na druhou stranu tyto závody by neměly patřit do Triffecty, nemají ani poloviční obtížnost. Kopcovitý terén vs. tyto roviny, to se nedá srovnávat. Jediné co si můžete vyzkoušet jsou překážky. Právě proto třeba Predator udělal dva městské “běhy”, kde si lidé mohli vyzkoušet OCR, a přitom nespadaly do Master”.

Nemůžu se nezeptat na svou srdeční záležitost, noční závod na Šumavě – Nightrunner. Jaký byl tvůj pohled na účast v závodu, kdy jsi byl jediným mužským zástupcem v jinak dámském obsazení týmu Inventi?

“To byl můj nejhezčí den. Po obědě jsem doběhl docela brutální závod v Liberci (přes 25km) a vyrazil směr jih na NR. Byl jsem součástí týmu, kde už byly jen holky (4) a závod byl v noci, prostě sen každého chlapa ????. Musím uznat i když byl závod organizován místními nadšenci, tak měl patřičnou kvalitu i obtížnost. Překvapením pro mě byly záludné logické úkoly, ve kterých jsme neuspěli, tady evidentně chyběla lepší příprava ????.” (moje poznámka: Já budu více trénovat skládání puzzle a Tom bude zkoušet výkresy z perspektivy pohledu vlka.)

Název týmu „Invenťačky“ už nám pořadatelé nedovolili na poslední chvíli změnit…

Jaký z dalších závodů ti uvízl v paměti? Ať už třeba díky terénu, díky výjimečné překážce nebo i zážitku s jinými invenťáky?

“Určitě Predator Masakr v Jeseníkách a to z několika důvodů. Jednak, že to bylo v neděli po největším teambuildingu v Kácově. Ještě večer jsme sháněli mezi Invenťáky čtvrtého blázna a v 5.30 ráno vyráželi směr Jeseníky. Navíc závod byl velmi náročný (např. první 2km jsem měl za 32 minut a to jsem byl v první padesátce, dále 8km s 8kg pytlem bylo super a poslední 2km pouze do kopce korytem potoku, prostě uff, no páni ????. Tady se vyplatilo mít natrénováno a znát svou psychickou odolnost.”

Tak teambuilding jim byl málo…

Než se dostaneme k plánům na další rok, jak hodnotíš uplynulou sezonu a iChallenge 2016? Naplnila se tvá počáteční očekávání nebo cíle, se kterými ses rozhodl challenge vyhlásit?

“Určitě velmi předčila mé očekávání. Vznikla tu nová komunita, postupně se zapojovalo více a více lidí a hlavně ty extra závody zpunktovali už další, tedy to šlo mimo mě. Mnoho Invenťáků si třeba jen uvědomilo, že je potřeba něco dělat, neboť se svou kondicí nemohou prý na účast ani myslet ????. Celkově hodnotím challenge jako velmi super záležitost a těším se na příští rok. Sám jsem zvědav, kdo vše se k nám přidá.”

A jaká tedy bude výzva na další rok? Jaké typy závodů jsou v plánu?

“Děláme to pro radost, tedy to budou méně komerční závody, kde je kladen důraz na zábavu. Samozřejmě neopomeneme ani na nějaké velké cíle. Základem bude:

Master Medaile v Predator race (Drill + Brutal + Masakr v jednom roce)

Triumphalis Medaile v Gladiator race (čtyři hlavní závody v jednom roce)

Army run všechny úrovně (Captain + Major + General v jednom roce)

Hero race a Nightrunner (to jsou velmi zábavné závody a tedy patří do výzvy).

No a nakonec dvě takové bláznivější výzvyčky a to zkusit získat Master Medaili v jednom víkendu (květen – Monínec) a samozřejmě nesmí chybět červencový UltraBeast ve Valče.

Takže jste to měli přímo od toho nejpovolanějšího, iChallenge 2017 bude stát rozhodně za to.

A vzhledem k tomu, že jak Tom přiznal, nás budou v příštím roce čekat také závody Army run a Predator, dovolte mi ještě krátkou připomínku posledních závodů letošního roku, které nepatřily sice do iChallenge, ale jak už jsme zmiňovali dříve, prostě nám z toho adrenalinu hráblo, tak jsme si je střihli jen tak. Co taky jinak s načatým víkendem, že jo? 🙂

Army run NATO:

Přiznám se, že prvotním důvodem, se kterým jsem se přihlásila jako dobrovolník při pořádání Army runu úrovně NATO v Praze, bylo se trochu vyřádit na zúčastněných invenťácích. Už jsem se viděla, jak je nutím jíst červíky ,nebo dokonce s paintballovou zbraní v ruce, se kterou bych si to fakt ale fakt užila 🙂 No nakonec to dopadlo trochu jinak, ale stejně to byla zkušenost k nezaplacení. Tu možnost, podívat se na extrémní překážkové závody také z druhé strany si kdykoli ráda zopakuji. Minimálně na jednom z dalších Army runů, protože vám, jako budoucím účastníkům těchto závodů, můžu říct, že tohle vážně není žádná vypočítaná komerce, ale dělá to zase parta bezvadných lidí, kterým jde o to, aby si závod užil a dokončil každý, kdo do něj odstartuje. Dobrovolníci i pořadatelé čekají na úplně posledního závodníka na trati, aby ho povzbudili a společnými silami dostali do cíle. Žádné sklízení překážek nebo cílových prostor, dokud nedoběhne poslední. A nutno říci, že těm posledním se dostalo podpory a fandění víc než těm dříve doběhlým. A tyhle okamžiky jsme si užívali až do poslední chvíle.

Šup nahoru, šup, šup

Možná to znáte jako účastníci závodů nebo třeba diváci a říkáte si, co na tom je, přijít si, někde celý den dřepět na překážce a jen se smát těm chudákům, co se kolem vás plazí pod ostnatým drátem nebo se válejí v bahně. No řeknu vám, zas taková pohodička to nebyla. Už sdělení, že v den závodu (sobota) máte nástup v prostoru startu a cíle v 6 hodin ráno, by vytřídilo spoustu dobrovolníků, kdyby to věděli dopředu. Ale vy si to nerozmyslíte, stejně v sobotu ráno vstanete a dorazíte za úplné tmy. Mělo to svá úskalí. Protože byla ještě tma tmoucí a já se nakonec dostala do části trati u památníku na Vítkově, neviděla jsem prostor startu a cíle za světla, a tak jsem zvesela mohla běžcům, kteří ke mně dorazili schvácení asi v polovině trati po výběhu na vrchol Vítkova, tvrdit, že teď už je čeká jen ta lepší a snazší část závodu. Ouha, kdo tam byl, ví, že před cílem bylo to nejlepší – paintbalka, ostnáč, tlustý muž a hlavně bahenní valy. No prostě chuťovka jedna za druhou. Ale mé sebejisté ujišťování dodalo mnoha závodníkům sílu do zbytku trati, takže to vlastně svůj účel splnilo 🙂 Ale závod to byl teda náročný, to vám musím říct. A proto musím smeknout před všemi invenťáky a hlavně i invenťačkami, které do toho šly po hlavě a dokončily závod spolu jako tým, který se na všech překážkách podporoval a pomáhal si.

Děvčata stihla i zapózovat

A že těch překážek bylo – trať totiž měřila „jen“ 10,5 km, ale bylo na ní 43 překážek s mnohdy prapodivnými názvy. Překážky byly zase trochu jiné než v ostatních závodech – třeba střílení z praku, ze vzduchovky, přenášení všech možných zátěží ve všech možných podobách, šplhání atd. Prostě kdo chce vědět víc, ať se příští rok přihlásí s námi na závod. Za sebe to můžu jen doporučit, protože lidi, kteří pořádají Army run to i přes drobné zádrhele v organizaci zvládli bezvadně a nadcházející ročník závodů Army run, který bude probíhat hlavně ve vojenských újezdech v různých koutech republiky, slibuje zase skvělou i když vyčerpávající zkušenost a zábavu. Já tam teda budu rozhodně, minimálně jednou jako závodník, protože přece musím vybrat ten voucher na závod, který jsem za svou dobrovolnickou roli obdržela :-), a nejspíš se se mnou potkáte i na trati jako s dobrovolníkem, protože já si na některé z překážek na toho Toma jednou počkám 😉

Predator Run:

Jako jeden z „městských“ závodů nejlehčí úrovně měl být Predator Run celkem snadnou záležitostí. No jasně. Řeknu vám, nebylo to jako v Plzni na jaře na stejném typu závodu Predator a nebo v létě v Košicích na závodu Spartan race, kdy se  v poklidu běželo centrem města a překážky byly tak nějak „v pohodě“. Prdlačky. V Praze se na podzim už za celkem chladného počasí běželo na Zbraslavi v areálu golfového hřiště. To by ani nebyl takový problém, ale pořadatelé opět slibovali skluzavku do vody a také megavlnu. Překážky to známe všem závodníkům, kteří se někdy zúčastnili jakéhokoliv závodu Predator. A opět jsem si na vlastní kůži ověřila, že pořadatelům závodů Predátor se nevyplatí důvěřovat co do obtížnosti i délky závodu. Něco vám ze zkušenosti poradím. Vždycky když uvidíte u závodu Predator délku trati a počet překážek, můžete si k oběma údajům vždycky něco přidat, protože to malinkaté plus tam není nadarmo :-). Predator run v Praze sliboval 7 km+ trať se 7+ překážkami a prý se mělo jednat o „čistší“ verzi závodu Predator race. No já vám nevím, já na konci po těch 9 km a 14 překážkách moc čistá teda nebyla. Zvlášť když trať zahrnovala bahenní valy, do kterých jsem v té zimě zahučela až po krk, takže jsem byla ještě před závěrečnou překážkou v podobě megavlny spojené se skluzavkou do vody nejen mokrá, ale vážně špinavá všude…

Bahenní lázeň

Jako na všech závodech si pro nás organizátoři Predatoru připravili něco originálního. Tentokrát jsme na startu vyfasovali golfový míček se sdělením, že ho musíme po cestě hlídat, protože ho budeme v průběhu trati potřebovat k překonání jedné z překážek. No paráda, takže netušíte ani jak dlouho ho ponesete, natož kam si ho proboha máte nacpat, když nemáte legíny s kapsičkou. A tady si dovolím přinést další radu z vlastní zkušenosti. Holky, jako do podprdy je to bezva než dorazíte k první šikmé stěně, přes kterou se musíte předrápat a nebo k ostnatému drátu. Není to dobrý místo, dost to bolí a dělá to modřiny 🙂 A kam si ho nacpali kluci, radši ani nechci vědět, to se musíte zeptat zúčastněných kolegů invenťáků. Tou překážkou, ke které jsme golfový míček potřebovali, bylo samozřejmě golfovým úderem překonat jámu a trefit na druhé straně namalovaného predátora. No, budiž nám útěchou, že jak tvrdily dobrovolnice u golfové překážky, trefilo se tak 13 lidí. Jediné, v čem pořadatelé nelhali, byl terén závodu. Běželo se po rovině, protože v Praze naštěstí v dohledu žádná sjezdovka není.  A jak jsem někde četla, závod byl skutečně uzpůsoben tak, aby si ho osahali, užili a sáhli si v něm na dno i nováčci. Někde u bahenních valů jsem si sama říkala, že se na to můžu (víte co), ale díky nesmlouvavé podpoře Markét („Musíš, i kdybych tě tam měla dotáhnout.“) jsem pokračovala. Přece svou zátěží neodrovnám vlastního personal leadera 🙂 A na konci závodu, ať chcete nebo ne, ať si po trati říkáte sebevíc, že příště už tuhle blbost neuděláte, už stejně myslíte na to, jak začnete trénovat a na příštím závodu si zase vlastní hranice posunete o kousek dál.

Takže myslím, že nemluvím jen za sebe, ale i za ostatní invenťačky a  invenťáky, kteří se v průběhu iChallange 2016 do téhle bláznivé skupinky nabalovali, že ten další ročník bude stát určitě za to, a věřím, že se nás v roce 2017 zúčastní ještě víc. Protože to složení závodů dává tušit spoustu nových zkušeností a společných zážitků. Takže se na vás budu těšit na trati. A pamatujte, snažte se dohonit Toma a já vás když tak potlačím zezadu, kdybyste náhodou nemohli, a budu sbírat odpadlíky.

A takhle vypadá kompletní sbírka za rok 2016. Jak asi bude vypadat rok 2017?